Červenec 2008

Gertudiny a J.T.ho postřehy od jinud - část 4. - Nashville

23. července 2008 v 6:51 | G a J.T. |  Výlet bez Viky
Časová zóna: jej já už nevim

Vzdálenost od domova: 7877 km

Nadšení z výletu: nevzrostlo ani nekleslo

Státy na kontě: New York, New Jersey, Delaware, Maryland, Virginia, Tennessee

Důkazy: http://picasaweb.google.com/marta.klementova/Nashville1A2708

Události:
  • v Americe všechno funguje na čtvrťáky a skoro každej vypadá jinak, tak je těžký zpočítat, kolik má člověk vůnec peněz. Je u i spousta automatů, který mění dolary na čtvrťáky
  • vždycky když vybíráme, tak automat dává peníze ve $20, takže když jsme vybírali na autobus, tak to byla taková kupa, že sme to vůbec nemohli dostat z automatu a to jsme vybírali na dvakrát, některý dvacky sme stejně chuděry potrhali
  • Nashville je velmi divné město - jsou tady 4 mrakodrapy, v každé ulici několik kostelů, spousta parkovišť plných aut, ale skoro žádný lidi člověk nepotká. Taky najít obchod s jídlem je umění. Jsme ho nejdřív dobu hledali, pak já šla hlídat na zastávku krosny a Jirka se vydal na radu bezdomovce pokračovat v hledání. Tentokrát konečně úspěsně. Jej maj obchody s kancelářskýma potřebama a takovejma blbostma, ale jídlo nikde
  • když jsme čekali na autobus z Nashnillu do Dallasu, spadla mi knížka, protože byla straně nezáživná a toho využil jistý Josh. Dal se se mnou a pak i s Jirkou do řeči. Vydržel mluvit od 7 večír do 10 ráno. Byl samá party music, BBQ a tak, no hroznej blázen jej. Povídal, že by strašně rád cestouval po Evropě jako mi po USA, ale kuli potížím se zákonem nedostane pas. Když jsme vystoupili v Dallasu, tak se někde ztratil najednou, jinak by asi mluvit doteď
  • taky s náma jel nějakej Nashvillskej hasič a furt řikal Jirkovi, jaké má štěstí, že má tak krásnou ženu. Jirka mu prozradil pravdu a že má ještě šanci mu řekl, tak byl šťasten a pak pokaždý když sem ho potkala znovu řikal, že sem čimdál krásnější. Jej strašidelné to bylo.
Počet komentářů: 5

Gertudiny a J.T.ho postřehy od jinud - část 3. - Washington

15. července 2008 v 1:38 | G a J.T. |  Výlet bez Viky
Časová zóna: EDT

Vzdálenost od domova: 7056 km

Nadšení z výletu: vzrůstá

Státy na kontě: New York, New Jersey, Delaware, Maryland, Virginia

Důkazy: http://picasaweb.google.com/marta.klementova/Washington2830608

Události:
  • najít hostel nebylo jen tak. Na netu se sice přesně psalo jak se tam dostat, ale popis končil tím, že uvidíme MC Donalda. Donalda jsme uviděli, ale hostel kolem žádnej a jak naschvál to bylo zrovna na křižovatce se spoustou ulic, tak jsme nevěděli, do který se vydat. Tuze dlouho jsme pochodovali kolem, jej už byla tma a uplně bouřka začínala. Oslovili nás dva sliční šohaji, zda prý hledáme hostel a dovedli nás tam - byly to uplně zapadlý dveře, na kterých byla cedulka s nevýrazným písmem "Hostel". I jindy když jsme se pak vraceli do hostelu jsme se museli soustředit, aby sme došli správně
  • v hostelu byly snídaně zdarma. Většina lidí si kupovala svoje jídlo a vůbec na ty snídaně nechodili, mi však snědli to i za ostatní. Byl tam s námi nějaký žravý japonec. Ve žravosti nás zcela troufl. Uplně všechno dával do mikrovlnky na pár vteřin (i velkou syrovou bramboru, kterou okrájel do dřezu). Snídaně mu trvá jeden a půl hodiny a už půl hodiny před snídaní čeká u kuchyně. Jednou zkusil po našem vzoru dát toust do topinkovače, avšak zřejmě nebyl spokojen a opět všechno dával do mikrovlkny. Spolu s japoncem jsme vypili třičtvrtě galonu džusu
  • u Washingtonského metra jsem byla velmi zmatena, vnitřek metra vypadá jako loď Enterprise ze Startreku a je tam dokonce klimatizace oproti New Yorku. Jízdenky fungují zvláštně - koupíte si jízdenku ve zvláštním stroji, strčíte jí do jakési škvíry, jízdenka vyleze o kousek dál, vezmeš si jí a pak se teprv otevřou jakési dveře, které jsou tak nenápadné, že jsme si jich nevšimla a vyděšeně koukala. Jirka na mě zavolal ať to honem proběhnu, než se to zas zavře. Při východu z metra se jízdenka zase do takových dveří zastrčí a já už počítala s tím, že vyleze, avšak ona nevylezla a já vyděšeně stála u otevřených dveří a nevěděla co dělat
  • tož se tak placatíme na gauči v hostelu u recepce a zazvoní telefon. Volal host, že nemůže přijet, že se nedostal do Washingtonu. Chlápek z recepce však viděl číslo ze kterého volá - z jiného hotelu ve Washingtonu, tak mu říká, že normálně účtujou jednu noc pro ty, co měli rezervaci, ale pro ty co lžou účtujou dvě noci
  • bydlí s námi šílený polák. Potkali jsme ho běžícího kolem Bílého domu, hlasitě na nás volal ,,Hello, my friends from hostel!" Večir v hostelu nás uvedl za svědky svého běhu a my mu museli dosvědčovat, že byl skutečně běhat
  • na pokoji jsem spala s klukem, co celou noc hlasitě prděl a přetáčel se. Postel byla taková, že když on se přetočil dole, já nahoře uplně strašně sem se kejvala, moc rozvyklaná postel to byla
Nadšení při odjíždění z Washingtonu: já vim že je to divný, ale furt strašně velký
Přidat komentář

Gertrudiny a J.T. ho postřehy od jinud - část 2. - New York

12. července 2008 v 23:48 | G a J.T. |  Výlet bez Viky
Časová zóna: EDT
Vzdálenost od domova: 6719,03 km
Nadšení z výletu: stále neopadává
Státy na kontě: New York
Události:
  • v metru bylo moc divných lidí - lidé chodící z vagónu do vagónu a zpívající tak, že Jirka prohlásil, že i on by se za takový zpěv styděl, nebo nějaký puberťáci s mrtvou rybou velikosti dvou dobře krmených kaprů, se kterou tam obtěžovali okolí
  • metro bylo celkově samý překvapení - nepřišli jsme na to, jak poznat, jestli jedeme normální linkou nebo expresem, tož pak bylo vždycky s překvapením, jestli to zastaví tam kam jedeme, nebo to tu stanici přejede
  • pán od vedle dělá bagety s obrovskou tloušťkou masa uvnitř, jsou dobré
  • i v obrovským vedru je Central Park plnej běhajících lidí, to by člověk neřek, jak sou ty New Yorčani aktivní
  • Jirka je chtěl předehnat a tak si koupil boty v super runners shopu. Došel z obchodu do parku, nasadil si nové boty a rozběhl se pryč. Sraz jsme měli u velkého rybníka uprostřed, o kterém tvrdil, že je přes celou šířku parku a že ho nemůžu minout. Rybník jsme minula.
  • Nasomrovali jsme se zdarma na loď plující do Staten Islandu, moc estetický pohled na sochu svobody se nám naskyt cestou.
  • Times square je šílené místo - vydrželi jsme tam jen pár minut a honem sme utíkali pryč
  • Empire state building je divná ošklivá krabice
  • první noc jsem měla na pokoji japonku, ukázalo se však, že šikmý oči měla jen proto, že byla rozespalá a že je to francouzka, která neví, kde je ČR
Nadšení při odjíždění z New Yorku: stále plni úžasných představ o zbytku dovolené
Počet komentářů: 2

Gertrudiny a J.T.ho postřehy od jinud - část 1. - cesta do New Yorku

5. července 2008 v 5:23 | G a J.T. |  Výlet bez Viky
Časová zóna: CET, UTC, EDT
Vzdálenost od domova: 0 - 6719,03 km
Nadšení z výletu: obrovské ba maximální
Události:
  • už průvočí ve vlaku si myslel, že jsme dvojčata
  • Jirka mi snědl většinu buchet co sme měli od babičky
  • na letišti jsme měli spoustu času, tak sme ho prolízali a běhali pozpátku na jezdících schodech, schody však byly rychlejší než mi, tak sme na vrchu oba hodili mařku
  • na chodbách na letišti měli jezdící pásy i po rovině, tak sme po nich běhali a pak šli zpátky a tak furt dokola
  • zákeřné bouřky nad Německem způsobili tuze zpoždění letadla z Prahy do Paříže, tak se stalo, že jsme měli 20 minut na najití odkud tam letíme. Běželi jsme jak blázni po neskutečně klouzající chodbě a kličkovali mezi lidma celejch dvacet minut - tím se tento běh zařadit i na nejdelší dobu kterou sem kdy vydržela běžet naráz. Když sme tam skoro doběhli, paní nám oznámila: " Your flight is over".
  • Pěkná francouzka našim červeným udýchaným ksichtům vystavila nový boarding pass na letadlo za dvě hodiny
  • v letadle nás krmili o 106 až jsem z toho použila svůj první z pěti blicích sáčků už při brždění na přistávací ploše v New Yorku - New York jsem přivítala s hlavou v pytlíku
  • na kontrole na letišti se nikoho neptali a jen zkontrolovali doklady, pouze nás dvou vyptávali se tuze
  • Jeli jsme vlakem, kde nikdo nechtěl jízdenky, tak jsme mysleli že ušetříme a radostně nastoupili. Když jsme se snažili dostat ven, ukázalo se, že bez jízdenek nás to nepustí z vlaku
  • jeli jsme neskutečně dlouho metrem, který zastavoval v každý zastávce a když jsme se chystali konečně vystoupit, rozjel se a zastavil až o 20 bloků dál
  • byla jedna v noci, my někde v New Yorku hledající hostel, do kterého jsme se měli ubytovat do 11 večír
  • o půl druhý ráno jsme ho našli a naštěstí byl otevřenej, po 26 hodinách bez spaní jsme radostně zalehli
Nadšení při doražení do hostelu: vyšší než Viky lesk po vykoupání
Počet komentářů: 6